POZOR, i v době karantény jsme cyklické...

Taky jste si všimly, jak nás sociální sítě zahlcují informacemi, jak být aktivní, ještě zdravěji jíst, jak teď naposilovat tělo, když doma tloustneme, jak teď ještě víc meditovat, jak pracovat na vztazích, číst, kultivovat se a udělat ze sebe lepší bytost...? Kdy jindy, teď přeci máme čas, jsme víc doma. A co kamarádky, určitě jedou mytí oken už druhé kolo, všechny šuplíky naklizené, zacvičeno, navařeno, napečeno, snad už zbývá jen načančat truhlíky do oken... Pro mnohé ženy se stalo toto zvláštní období výzvou.

Já to tak úplně nemám. Ne že bych neuklízela, necvičila, nepekla a nevyvařovala. Ale dokážu být i pořádně pasivní, někdo by to mohl nazvat líná. Ale za ta léta, co se díkybohu víc znám, se na sebe už nezlobím. Vím, že najednou to přijde. Bez jakéhokoliv plánování se do mě vlije obrovký příval energie a já s radostí ty okna umeju nebo napeču nebo zreju záhon. Nedělat nic, i když mám čas, je v pořádku a nikdo by si neměl dělat výčitky. Jsme přeci cyklické. Pozor, to platí i v době karantény:) Jesli právě teď nemáme o to víc odpočívat a nabírat sílu.

Přiznávám, že nechat věci plynout se stále učím. A vím, že místy mně to moc nejde. Vůbec mě to nešlo ty první týdny. Neměla jsem sebemenší chuť něco komentovat, nějak se navenek projevovat ani se sebekultivovat. Měla jsem chuť být zalezlá v myší díře. A najednou to přišlo samo, konečně se dostavil ztracený vnitřní klid, najednou jen tak jsem a jen tak čekám s pevnou vírou, až se vše zase navrátí do harmonie, i když to možná bude trochu jiné.

Mrkněte k nebi, jestli náhodou měsíc necouvá, protože tehdy nám ubývá energie. Pro nás pro ženy je nádherné si čas od času dopřát prostě jen "BÝT". Ano, BÝT. BÝT jen tak. Protože jsme dokonalé přesně tak, jak jsme. Nemusíme nikomu nic dokazovat, s nikým se srovnávat a závodit.
A hlavně - nic dokazovat samy sobě.

Přeju nám všem krásné jarní dny:)

Petra