VNITŘNÍ ÚSMĚV

21.08.2020

Jako malá holčička jsem se stále usmívala. Ale ve vyšším věku už to bylo pro mé okolí poněkud nápadné a nejspíš i podivné. Jednou mně kolegyně dokonce řekla, že mě hodně dlouho podezírala, že je to jen póza a přetvářka. Až když jsme se víc poznaly, omluvila se mně a řekla, že mi můj úsměv věří. Tehdy jsem se nad sebou zamyslela a došla jsem k názoru, že se nejspíš tak často usmívám proto, aby mě "všichni lidi na celém světě" měli rádi, abych pro ně byla dost dobrá, abych byla dost dobrá pro sebe. A na několik let jsem si usmívání dokonce zakazovala :)

Ale jak život plyne a člověk si skládá své životní puzzle, dostala se ke mně věta, která se mnou zarezonovala: "Jako děti jsme všichni plni lásky. Čistou láskou záříme, překypujeme..." Stačí se jen chvilku dívat na malé děti a člověk v nich spatřuje to čisté nepopsatelné božství. Děti mají tolik tolik tolik lásky, že ji nevědomky dávají i druhým. Proto je nám dospělým tak příjemně v přítomnosti maličkých!

Při pohledu na miminko se usmívá a jihne i ten největší morous. S přibývajícím věkem, jak jsme zaměření víc a víc na rozum, znalosti, výkon, povinnosti, z nás ta lásky nějak vyprchává. A abychom nepůsobili divně, tak se stáhneme a raději nevybočujeme.

A tak i mně došlo, že si nemusím zakazovat usmívat se, protože ten úsměv je vnitřní, cítím ho zevnitř, přímo z oblasti srdce. Díky práci s dechem, díky józe a dalším zkušenostem zažívám pocity jakéhosi krásného tetelení v srdci, jako když mě někdo hladí na srdci, ale jsem to já :) A tak se může přihodit, že se člověk vrací do svého dětského srdce, a že lásce se dá znova naučit. Ale pozor, je to návykové :)

A tak jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o moc hezkou meditační techniku s příznačným názvem VNITŘNÍ ÚSMĚV.

Nahrávku najdete tady: